Nejdůležitější dobou, kdy se formoval můj budoucí vztah k zahradě, pěstování zeleniny a ovoce a zdravým pobytem venku a pozitivnímu vztahu k pohybu v zahradě, bylo bezesporu moje dětství. Po pár dnech ve školce, která mě nenadchla, byly tři roky s babičkou a dědou na zahradě, to nejlepší, co jsem zažil. Vše jsem pozoroval, pomáhal jsem, byl jsem všeho součástí. 

Samozřejmě můj pozitivní vztah k zahradě nástupem do školy neskončil. Zahrada  bylo vždy místo, kde se pěstovaly květiny, zelenina a ovoce, ořechy a jedlé bobule. Součást zahrady byly také slepice, králíci a neodmyslitelně kočka a pes. 

Po setkání s permakulturou, filozofií přírodních zahrad a ekozahrad mě tato témata oslovila. Přidala se další témata jako trvalá udržitelnost, potravinová soběstačnost, staré odrůdy, semenaření, voda v zahradě a kooperace s přírodou.  

Po letech strávených v krajském městě plné párků byl návrat na rodnou hroudu velmi očekávaný. Později se objevila možnost odstěhovat se za hranice k našim severním sousedům. Bohudík jedním z kritérií a zároveň důvod, proč zůstat, se stala zahrada a její nenahraditellnost v prostředí města.