Krasojedlé zahrady

Blog o přírodních jedlých zahradách

Kdoulový sýr s hruškami (kdoulové želé)

Že jste o kdoulovém sýru neslyšeli? Nevadí. Kdoule a jiná exotika, která vymizela z venkovských zahrad, už v českých zemích jsou několik staletí, bohužel na ně pár minulých generací zapomnělo. Snahou Českého svazu ochránců přírody se nadále v ovocných školkách množí staré odrůdy, mezi nimi i odrůdy kdoulí; od malých voňavých vinohradnických odrůd po velké šlechtěné odrůdy. Jsou jak hruškovitého, tak jablkovitého tvaru.

Za posledních dvacet let přibylo kdouloní i v zahradách našich sousedů, a tak jsem se dostal do kraje pod Orlickými horami, do malé vesničky u Ústí nad Orlicí, kde paní domácí má dva stromy. Na kdoule mě vlastně přivedl inzerát na sociální síti. Už na jaře jsem u paní bral nějaké trvalky do zahrady, o kdoulích jsem se dozvěděl na podzim.

Protože jsem kdoule viděl naposledy před deseti lety na pultech obchodního řetězce před Vánoci, zatoužil jsem po nich. Dílem to bylo způsobené přáním vyzkoušet nové chutě, dílem také chutí na kdoulový sýr, jehož zhotovení jsem viděl u Kateřiny Winterové a v dokumentu o oživování starých receptů skupiny Chuť Moravy. K jejich specialitám patří kdoulový sýr, svatojánské ořechy, vejrmrda anebo slanináda. Kdoulový sýr patří ke tradičnímu vánočnímu cukroví například v Portugalsku.

Nejprve jsem z pár kusů kdoulí zkoušel uvařit kdoulový kompot. Jednu kdouli oloupu, nakrájím, s cukrem povařím 15 minut ve vodě. No řeknu vám, nebylo to nic moc. Jak nemám rád kombinaci trpké a kyselé chutě a bílého cukru. Taky mi po snědení pálila žáha, takže kompot jsem podruhé nedělal. Z toho taky vyplynulo, že klasický recept na kdoulový sýr, kdy na kilo kdoulí se použije půl kila až kilo cukru, dělat nebudu. Hledal jsem tedy náhradu v podobě nějakého ovocného sladidla.

Na podzim jsem sušil hrušky máslovky odrůdy Merodova máslovka. Sušení hrušek je energeticky náročná záložitost, kdy plátky hrušek se suší i 3 dny. Na závěr dochází ke zkaramelizování šťávy. To mě vnuklo nápad. Merodovu máslovku jsem sice nesehnal. Prošel jsem hrušky v okolí a sehnal jsem pouze hrušky odrůdy Pastornice. Hrušky jsou méně sladké. Co jsem našel, už jsem musel poměrně dost vykrajovat, i tak výsledek předčil očekávání. Posuďte sami dle receptu níže.

 

Kdoulový sýr s hruškami

Potřebujeme:

– 2,5 kg zralých hrušek

– 500 g cukru

– 1,2 kg kdoulí

– 3-4 hrsti nasekaných ořechů

– koření dle přání (skořice, hřebíček, badyán)

Hrušky rozkrájíme a zbavíme jadřinců. Nakrájíme na menší kousky a nasypeme do kastrolu, lehce podlijeme vodou a přidáme cukr (na 1,0 kg ZRALÝCH hrušek přijde 50 g cukru). Necháme rozvařit. Svaříme do hustoty hustší marmelády, což trvá i hodinu. Je nutné směs míchat a hlídat.

Kdoule zbavíme chloupků hadříkem, oloupeme a rozkrájíme (pozor ⚠ jsou velmi tvrdé). Nakrájíme na menší kostky. Přidáme cukr a podlijeme vodou tak, aby se za dobu vaření (obvykle 45-60 minut) víceméně vyvařila.

Obě směsi – svařené hrušky a přepasírované kdoule nakonec smícháme a přidáme 3 hrsti nasekaných ořechů.

Plech vyložíme alobalem, vymažeme olejem a přepasírovanou směs rozprostřeme na menší pekáček ve vrstvě asi 1, 5-2 cm.

Sušíme na topení 3-4 týdny. V půlce doby sušení rozkrájíme na větší trojúhelníky pro sandnější sušení. Po usušení (hustota sušených datlí) kdoulový sýr zbavíme alobalu a rozkrájíme na malé trojúhelníčky a podáváme součástí talíře se sušeným ovocem nebo vánočním cukrovím.

Příští rok chce příbuzenstvo nášup 😀

Facebook

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související články

Radim Holinka

Přírodní zahradník

 Nejdůležitější dobou, kdy se formoval můj budoucí vztah k zahradě, pěstování zeleniny a ovoce a zdravým pobytem venku a pozitivnímu vztahu k pohybu v zahradě, bylo bezesporu moje dětství. Po pár dnech ve školce, která mě nenadchla, byly tři roky s babičkou a dědou na zahradě, to nejlepší, co jsem zažil. Vše jsem pozoroval, pomáhal jsem, byl jsem všeho součástí. 

Samozřejmě můj pozitivní vztah k zahradě nástupem do školy neskončil. Zahrada  bylo vždy místo, kde se pěstovaly květiny, zelenina a ovoce, ořechy a jedlé bobule. Součást zahrady byly také slepice, králíci a neodmyslitelně kočka a pes. 

Po setkání s permakulturou, filozofií přírodních zahrad a ekozahrad mě tato témata oslovila. Přidala se další témata jako trvalá udržitelnost, potravinová soběstačnost, staré odrůdy, semenaření, voda v zahradě a kooperace s přírodou.  

Po letech strávených v krajském městě plné párků byl návrat na rodnou hroudu velmi očekávaný. Později se objevila možnost odstěhovat se za hranice k našim severním sousedům. Bohudík jedním z kritérií a zároveň důvod, proč zůstat, se stala zahrada a její nenahraditellnost v prostředí města. 

Radim Holinka

Nejnovější příspěvky
Recepty aneb užívejte přírodní zahrady