Co je permakultura?

Velmi stručná definice permakultury říká, že jde o uspokojování lidských potřeb při současné regeneraci ekosystému.

Ekosystémy, které nějakým způsobem využíváme, jsou ve špatném stavu. V tomto století nás provází ekologická krizi v podobě obrovského snížení biodiverzity (úbytek rostlinných a živočišných druhů) naší přírody, používání chemických přípravků a z toho plynoucí chemické znečištění ekosystému, degradace půdy – větrná a vodní eroze, monokulturní zemědělství na velkých lánech polí. Lidstvo stojí na počátku ekologické krize a velké výzvy ve formě změny klimatu.

Permakultura splňuje dvě podmínky:

• permakultura regeneruje zničené a degradující ekosystémy a podporuje jejich trvalou udržtilnost
• permakultura využívá ekosystémy pro zajištění lidských potřeb.

 

To vše vychází z permakulturní etiky, která se podle Billa Mollisona (spolu s Davidem Holmgrenem zakladatelé permakultury) skládá ze tří podmínek:

• péče o Zemi spočívá v zajištění množení živých systémů, aktivní ochrana živé a neživé přírody.
• péče o lidi spočívá v zajištění přístupu lidí ke zdrojům potřebné k jejich životu.
• omezení spotřeby a populace/spravedlivé podíly spočívá v přehodnocení a přeformování našich lidských potřeb nutných k ušetření zdrojů k naplnění bodů 1 a 2. Do tohoto bodu se počítá také příspěvek času a peněz k uskutečnění péče o Zemi a lidi.

 

Znaky permakultury:

• napřed pozoruj a potom jednej
• řiď se přírodními zákony
• pečuj o planetu a lidi
• zachycuj a uskladňuj energii
• využívej místních biologických zdrojů
• přestaň vytvářet odpad – vytvářej jen biologický odpad!
• využívej multifunkčnost prvků a spojuj je do funkčního celku
• zálohuj funkce prvků
• propojuj prvky
• urychluj a řiď sukscesi (= vývoj ekosystému)
• využívej rozmanitost
• pracuj efektivně – maximální užitek při minimu vložené energie
• rychlé výsevy do narušené půdy

 

Zakladatelé permakultury

Zakladateli permakultury jsou Bill Mollison a David Holmgren. Podnětem vzniku takovéhoto designérského přístupu k navrhování trvale udržitelných člověkem vytvořených lidských sídel a udržitelných produkčních systémů jim bylo zhoršující se životní prostředí v Austrálii a Tasmánii v sedmdesátých letech dvacátého století.

 

Mollison ve své knize Permaculture I popsal stav trvalé udržitelnosti v přirozených ekosystémech a popsal také naopak stav trvalé neudržitelnosti lidské společnosti v dlouhodobém horizontu. Holmgren se naopak zaobíral zkoumáním trvale udržitelných ekosystémů (živé přírody a jejich ekosystémů) – jejími projevy a zákonitostmi. Tyto pravidla a zákonitosti jsou tak obecná, že je lze aplikovat i na malé anebo velké neudržitelné systémy ( městský park –) obec –) celá lidská společnost). Oba dva autoři tato pravidla uváděli mnohými aplikacemi a pokusy do praxe.

 

Aplikace permakultury u tradičních společností

Irokézové – Tři sestry

Že permakultura není nic nového ani nově vynalezeného, se můžeme přesvědčit ze života tradičních společností. Prvním příkladem mohou být např. Irokézové – severoameričtí indiáni, kteří pěstovali 3 hlavní potraviny ve smíšené kultuře známé jako Tři sestry. Jednalo se o dýně/tykve, kukuřici a fazole. Uprostřed políčka bylo několik kopečků s kukuřicí. Kolem kukuřice vyseté fazole, které se plazily po kukuřicích a prostor mezi kukuřicemi patřil dýním/tykvím, které svými listy zastiňovaly půdu a bránily ji před vyschnutím. Pod hrůbek s kukuřicemi indiáni zakopávali rybí hlavy (zdroj fosforu), fazole poskytovaly z na kořenech hosticích hlízkových bakterií dusík a dýně/tykve jej odebíraly. Takového políčko a na něm pěstované plodiny potřebovaly jen ze začátku větší péči, později stačilo už jen sbírat úrodu, protože toto políčko bylo „samostatné“ co se týká živin, které vyžadovaly jednotlivé plodiny, ale také v jednotlivých funkcích – kukuřice poskytovala oporu fazolím, fazole poskytovaly dusík kukuřici a dýně/tykve zastiňovaly půdu a bránily ji před vyschnutím.

 

Smíšené kultury zeleniny v tradičních společnostech

Tradiční kultury znaly skutečnosti, že některé druhy zelenin se spolu „snesou“ a některé zase ne. V tomto případě jde o pěstování zeleniny v polykultuře, kdy se v řádcích na jednom záhonu pěstovala spolu zelenina, která se vzájemně podporovala. Příkladem mohou být polykultury jako: 1) cibule + mrkev + salát 2) česnek + mrkev + salát + červená řepa 3) kedlubny + salát 4) bob + hrášek 5) salát + kedlubna. Těchto kombinací je velké množství a určitě stojí za vyzkoušení. K hlubšímu a praktickému pochopení smíšených kultur lze zmínit výbornou knihu Kombinování rostlin od německé řádové sestry Christy Weinrich.

 

Terasovitá políčka k pěstování rýže a chovu ryb/korýšů

Jak je známo, rýže (ano, v našem zeměpisném pásmu není pěstování rýže tak časté, nejblíže v Itálii) potřebuje ke svému růstu vodu. Tekoucí vody z kopců (tekoucí voda zhora dolů nepotřebuje žádnou energetickou investici, aby tekla) využili. Sklonitý terén kopce se upravil na terasovitá políčka (políčka lze lépe obhospodařovat, lze je také vodou z pramenů a potoků zavlažovat a pěstovat zde plodiny náročné na vodu). Políčka lze také využít k chovu ryb, raků a drobných korýšů. Před sklizní rýže lze ryby a raky vylovit (jídlo) a rýži sklidit (jídlo). Takže dosud nevyužitý svah lze přetvořit v produkční plochu!V

 

Kde lze permakulturní principy použít?

• navrhování udržitelných lidských sídel
• navrhování jedlého lesa
• navrhování permakulturní zahrady
• navrhování agrolesnických systémů (stromy, keře, políčka, zvířata)
• navržení systému využití odpadní, šedé a dešťové vody na zahradě
• vhodné zónování pozemku
• navržení výhodného rozmístění prvků, stromů a keřů na zahradě
• přírodní stavitelství