Krasojedlé zahrady

Blog o přírodních jedlých zahradách

Co je permakultura?

Velmi stručná definice permakultury říká, že jde o uspokojování lidských potřeb při současné regeneraci ekosystému.

Ekosystémy, které nějakým způsobem využíváme, jsou ve špatném stavu. V tomto století nás provází ekologická krizi v podobě obrovského snížení biodiverzity (úbytek rostlinných a živočišných druhů) naší přírody, používání chemických přípravků a z toho plynoucí chemické znečištění ekosystému, degradace půdy – větrná a vodní eroze, monokulturní zemědělství na velkých lánech polí. Lidstvo stojí na počátku ekologické krize a velké výzvy ve formě změny klimatu.

Permakultura splňuje dvě podmínky:

  • permakultura regeneruje zničené a degradující ekosystémy a podporuje jejich trvalou udržtilnost
  • permakultura využívá ekosystémy pro zajištění lidských potřeb.

 

Ekologie, zemědělství a tvorba krajiny se vzájemně doplňují. Zdroj obrázku eco-nnect.com

To vše vychází z permakulturní etiky, která se podle Billa Mollisona (spolu s Davidem Holmgrenem zakladatelé permakultury) skládá ze tří podmínek:

  • péče o Zemi spočívá v zajištění množení živých systémů, aktivní ochrana živé a neživé přírody.
  • péče o lidi spočívá v zajištění přístupu lidí ke zdrojům potřebné k jejich životu.
  • omezení spotřeby a populace/spravedlivé podíly spočívá v přehodnocení a přeformování našich lidských potřeb nutných k ušetření zdrojů k naplnění bodů 1 a 2. Do tohoto bodu se počítá také příspěvek času a peněz k uskutečnění péče o Zemi a lidi.

 

Znaky permakultury:

  • napřed pozoruj a potom jednej
  • řiď se přírodními zákony
  • pečuj o planetu a lidi
  • zachycuj a uskladňuj energii
  • využívej místních biologických zdrojů
  • přestaň vytvářet odpad – vytvářej jen biologický odpad!
  • využívej multifunkčnost prvků a spojuj je do funkčního celku
  • zálohuj funkce prvků
  • propojuj prvky
  • urychluj a řiď sukscesi (= vývoj ekosystému)
  • využívej rozmanitost
  • pracuj efektivně – maximální užitek při minimu vložené energie
  • rychlé výsevy do narušené půdy

 

Zakladatelé permakultury

Zakladateli permakultury jsou Bill Mollison a David Holmgren. Podnětem vzniku takovéhoto designérského přístupu k navrhování trvale udržitelných člověkem vytvořených lidských sídel a udržitelných produkčních systémů jim bylo zhoršující se životní prostředí v Austrálii a Tasmánii v sedmdesátých letech dvacátého století.

Zakladatelé permakultury: Bill Mollison a David Holmgren. Zdroj obrázku eco-nnect.com

 

Mollison ve své knize Permaculture I popsal stav trvalé udržitelnosti v přirozených ekosystémech a popsal také naopak stav trvalé neudržitelnosti lidské společnosti v dlouhodobém horizontu. Holmgren se naopak zaobíral zkoumáním trvale udržitelných ekosystémů (živé přírody a jejich ekosystémů) – jejími projevy a zákonitostmi. Tyto pravidla a zákonitosti jsou tak obecná, že je lze aplikovat i na malé anebo velké neudržitelné systémy ( městský park –) obec –) celá lidská společnost). Oba dva autoři tato pravidla uváděli mnohými aplikacemi a pokusy do praxe.

 

Aplikace permakultury u tradičních společností

Irokézové – Tři sestry

Že permakultura není nic nového ani nově vynalezeného, se můžeme přesvědčit ze života tradičních společností. Prvním příkladem mohou být např. Irokézové – severoameričtí indiáni, kteří pěstovali 3 hlavní potraviny ve smíšené kultuře známé jako Tři sestry. Jednalo se o dýně/tykve, kukuřici a fazole. Uprostřed políčka bylo několik kopečků s kukuřicí. Kolem kukuřice vyseté fazole, které se plazily po kukuřicích a prostor mezi kukuřicemi patřil dýním/tykvím, které svými listy zastiňovaly půdu a bránily ji před vyschnutím. Pod hrůbek s kukuřicemi indiáni zakopávali rybí hlavy (zdroj fosforu), fazole poskytovaly z na kořenech hosticích hlízkových bakterií dusík a dýně/tykve jej odebíraly. Takového políčko a na něm pěstované plodiny potřebovaly jen ze začátku větší péči, později stačilo už jen sbírat úrodu, protože toto políčko bylo „samostatné“ co se týká živin, které vyžadovaly jednotlivé plodiny, ale také v jednotlivých funkcích – kukuřice poskytovala oporu fazolím, fazole poskytovaly dusík kukuřici a dýně/tykve zastiňovaly půdu a bránily ji před vyschnutím.

Tradiční polykultura Tři sestry – kukuřice, fazole a dýně. Zdroj obrázku ucanr.com

 

Smíšené kultury zeleniny v tradičních společnostech

Tradiční kultury znaly skutečnosti, že některé druhy zelenin se spolu „snesou“ a některé zase ne. V tomto případě jde o pěstování zeleniny v polykultuře, kdy se v řádcích na jednom záhonu pěstovala spolu zelenina, která se vzájemně podporovala. Příkladem mohou být polykultury jako: 1) cibule + mrkev + salát 2) česnek + mrkev + salát + červená řepa 3) kedlubny + salát 4) bob + hrášek 5) salát + kedlubna. Těchto kombinací je velké množství a určitě stojí za vyzkoušení. K hlubšímu a praktickému pochopení smíšených kultur lze zmínit výbornou knihu Kombinování rostlin od německé řádové sestry Christy Weinrich.

 

Terasovitá políčka k pěstování rýže a chovu ryb/korýšů

Jak je známo, rýže (ano, v našem zeměpisném pásmu není pěstování rýže tak časté, nejblíže v Itálii) potřebuje ke svému růstu vodu. Tekoucí vody z kopců (tekoucí voda zhora dolů nepotřebuje žádnou energetickou investici, aby tekla) využili. Sklonitý terén kopce se upravil na terasovitá políčka (políčka lze lépe obhospodařovat, lze je také vodou z pramenů a potoků zavlažovat a pěstovat zde plodiny náročné na vodu). Políčka lze také využít k chovu ryb, raků a drobných korýšů. Před sklizní rýže lze ryby a raky vylovit (jídlo) a rýži sklidit (jídlo). Takže dosud nevyužitý svah lze přetvořit v produkční plochu!V

Vinice Šobes v NP Podyjí, zdroj: kudyznudy.cz

 

Kde lze permakulturní principy použít?

  • navrhování udržitelných lidských sídel
  • navrhování jedlého lesa
  • navrhování permakulturní zahrady
  • navrhování agrolesnických systémů (stromy, keře, políčka, zvířata)
  • navržení systému využití odpadní, šedé a dešťové vody na zahradě
  • vhodné zónování pozemku
  • navržení výhodného rozmístění prvků, stromů a keřů na zahradě
  • přírodní stavitelství
Facebook

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související články

Radim Holinka

Přírodní zahradník

 Nejdůležitější dobou, kdy se formoval můj budoucí vztah k zahradě, pěstování zeleniny a ovoce a zdravým pobytem venku a pozitivnímu vztahu k pohybu v zahradě, bylo bezesporu moje dětství. Po pár dnech ve školce, která mě nenadchla, byly tři roky s babičkou a dědou na zahradě, to nejlepší, co jsem zažil. Vše jsem pozoroval, pomáhal jsem, byl jsem všeho součástí. 

Samozřejmě můj pozitivní vztah k zahradě nástupem do školy neskončil. Zahrada  bylo vždy místo, kde se pěstovaly květiny, zelenina a ovoce, ořechy a jedlé bobule. Součást zahrady byly také slepice, králíci a neodmyslitelně kočka a pes. 

Po setkání s permakulturou, filozofií přírodních zahrad a ekozahrad mě tato témata oslovila. Přidala se další témata jako trvalá udržitelnost, potravinová soběstačnost, staré odrůdy, semenaření, voda v zahradě a kooperace s přírodou.  

Po letech strávených v krajském městě plné párků byl návrat na rodnou hroudu velmi očekávaný. Později se objevila možnost odstěhovat se za hranice k našim severním sousedům. Bohudík jedním z kritérií a zároveň důvod, proč zůstat, se stala zahrada a její nenahraditellnost v prostředí města. 

Radim Holinka

Nejnovější příspěvky
Recepty aneb užívejte přírodní zahrady