Krasojedlé zahrady

Blog o přírodních jedlých zahradách

Přírodní zahrada a její znaky

Koncept přírodních zahrad vznikl v Rakousku a postupem času se tato myšlenka rozšířila do České republiky. K propagaci napomohli manželé Vlašínovi (Helena Vlašínová napsala knihu Zdravá zahrada, bioložka, výzkumnice, zahradnice a lektorka permakultury na vysoké škole; Mojmír Vlašín – zoolog, ekolog a ekologický aktivista).V Rakousku tato iniciativa začala ve spolkové republice Horní Rakousy a postupně se rozšířila do jižních Čech, kde ještě před lety bylo nejvíce certifikovaných přírodních zahrad. Trend se později rozšířil a z mapy přírodní zahrad lze vyčíst, že trend stoupá a zahrad přibývá. Bravo! 

Přírodní zahradník zakládá svou zahradu s vědomým respektem k přírodě se snahou o snížení poškozování životního prostředí a zdravém životním stylu.

 

Prostor mezi rakytníky, které budou v budoucnu tvořit živý plot, jsem nasadil dýně. Okolo keřů jsem nasypal kolečka štěpky (nepřihrnuji přímo ke kmínku) a navezl 15 cm slamnatého kravského hnoje, vše jsem přikryl štěpkou. Na část trávníku, do kterého přesahoval tento živý plot, jsem položil kartony bez potisku, aby zabránily prorůstání trávy ze spodní vrstvy do mulče.

 

Přírodní zahrada je uměle vytvořený prostor, který napodobuje přírodu. Svým vzhledem se ji snaží napodobit přírodní stanoviště, které poskytují útočiště rostlinám a živočichům (tůňky, jezírko). Využívá původní přírodních podmínek na pozemku (suchá, mokrá, podmáčená stanoviště; záhřevné polohy, půdní poměry na stanovišti; druh podloží).

Z vůle přírodního zahradníka může vzniknout na zahradě biotop, který by se na zahradě přirozeně nevyskytoval (na kamenném podloží je vytvořeno jezírko s pomocí jezírkové fólie, na jílovité půdě je vytvořen štěrkový kopeček s propustnou zeminou, kde mohou růst suchomilné rostliny).

Významným rozdílem oproti dalším typům zahrad je nízká pracnost údržby, ne však její založení. Pokud opouštíme na delší čas dobře založenou a udržovanou přírodní zahradu, ustojí zahrada i delší období sucha 😉 Jde nám přece o to vytvářet trvale udržitelné systémy s minimální ne však s nulovou údržbou.

 

3 hlavní znaky přírodní zahrady

  • přírodní zahradník nepoužívá lehce rozpustná minerální hnojiva
  • přírodní zahradník nepoužívá  „-icidy“ – pesticidy, insekticidy aj.
  • přírodní zahradník nepoužívá rašelinu
Se zahradnickým substrátem s obsahem rašeliny se i já musím rozloužit. Nahradím ho kvalitním domácím kompostem.

Jaké přírodní prvky by neměly chybět na přírodní zahradě?

  • živý plot z divokých keřů

Kolem moderních domů je často vidět živý, neprůhledný, stálezelený typ plotu – túje. Téměř legendární hřbitovní úprava český zahrad! Okolo domů satelitních čtvrtí takto rostou dlouhé řady plotů se hřbitovní úpravou. Funkce tento plot plní velmi dobře – nejde vidět na sousedy, nikdo nevidí do zahrada, ALE… neposkytují útočiště, ani potravu původním druhům ptákům, zahrada se tak stává mrtvou a neláká ptáky k návštěvě. V přírodní zahradě roste množství původních keřů poskytující pyl a nektar opylovačům, plody pro člověka a ptáky, úkryt a místo ke hnízdění ptáků a pro další živočichy. 

Živý plod z původních jedlých keřů čeká na vysazení na budoucí místo v květináčích. Poslouží pro člověka, hmyz i ptáky.
  • louka, prvky louky

Když před 25 lety končila éra samozásobitelství – chov slepic, králíků, pěstování ovoce a zeleniny okolo domu, přestala být potřeba mít louku, která je vlastně na rozdíl od anglického trávníku bezúdržbová. Louka na zahradě nepotřebovala zalévat, hnojit, každý týden bezmyšlenkovitě sekat a tucet dalších činností na podzim, na jaře a v létě… Potřebovala jen 2krát za rok posekat kosou (nebylo nutno benzínu, nebyl hluk) a potom se sušila na seno. Louky byly druhově bohaté, kvetly od jara přes léto a poskytovaly voňavé seno.

Naproti tomu trávník potřebuje údržbu, zálivku, hnojení a zakoupení sekačky a benzínu.

  • ponechání divokých porostů a divoký koutek

Má cenu divoká příroda? To je titulek asi 20 minut dlouhého dokumentu Lukáše Picha, kameramana přírody. 

Viděli jste video, které je o divokých „koutcích“ v krajině. Jsou zpravidla umístěny v zemědělské krajině. Vznikly tak, že je člověk přestal obhospodařovat a dostaly se do různých fází sukcese ekosystému.

Pod těmito „koutky“ si můžeme představit malý mokřad, opuštěná louka s náletovými dřevinami, opuštěný sad, keře okolo cesty, aleje ovocných stromů v krajině, nebo kolem cest.

V přírodní zahradě tento divoký koutek napodobujeme, nijak do něj nezasahujeme. Vše je v režii přírody. Hlavním účelem existence tohoto koutku je ponechání určité plochy pro divokou přírodu a k pozorování divoké přírody zahradníkem.

  • mimořádná stanoviště (vlhká nebo suchá) 

Naše zahrada hostí povětšinou vlhčí stanoviště, na dvou místech o malé výměře se nachází suchá a výhřevná stanoviště. Jedno z těchto stanovišť je suché a výhřevné po celý rok, druhé jen přes léto, protože pouze přes léto je slunce vysoko na obloze a svými paprsky dosáhne na naši zahradu přes sousedovu šupňu.

Vytvořením mimořádných stanovišť rozšíříme diverzitu stanovišť a také možnost sázet rostliny, které se hodí na vytvořené stanoviště. Na vysázené rostliny se potom váží živočichové, kteří jsou jak na stanovišti, tak i na rostlinách závislí. 

Jako mimořádné stanoviště můžeme jmenovat hromadu suti zasypané zeminou, suchou zídku vyskládanou z kamenů, bylinkovou spirálu, rybníček, koupací jezírko, tůňku, mokřad.

Břeh potoka poskytuje stanoviště pro vlhkomilné rostliny.
  • listnaté stromy 

Od revoluce se z užitkových zahrad okolo domů staly hřbitovní zahrady plné thújí, jalovců a lány trávníků. Moderní zahrady vypadají vskutku moderně, převažují jehličnany a okrasné jalovce (mezihostitelé rzi hrušňové). Kvůli jalovcům nelze například na vesnicích v obytné zóně sázet nerezistentní staré odrůdy hrušní. Je možné sázet rezistentní japonské hrušně nashi, bohužel chutí se nevyrovnají starým odrůdám.

Listnaté stromy byly a jsou součástí naší kultury (lípy v alejích okolo cest, silnic, u starých statků, kapliček, na návsích a vesnických ryncích, prastaré duby na památných místech, hrušně polničky v kulturní krajině, prastaré oskeruše na jižní Moravě a Českém Středohoří, velké moruše v zahradách, velké ořešáky na dvorcích velkých statků, hrušně na návsích,… ) Nedělejme prosím z našich zahrad místa, která do naší krajiny nepatří. Působí exoticky, jen to není vždy pro naši faunu a flóru to pravé ořechové. 

V átriové části zahrady je dostatek zelené v podobě listnatých ovocných stromů.
  • květiny a kvetoucí trvalky 

Pamatuji na období po revoluci, kdy končila éra nuceného samozásobitelství. U nás doma se rušily králíci a louka pod stromy nebyla už potřeba. Do módy přišel anglický trávník. Trávník se přeryl, vysel se angličák, koupila se sekačka a bezmyšlenkovitě se každý týden začal sekat trávník. Nedejbože aby se v horku zaléval pitnou vodou z řadu anebo studně.

Louku, která je plná kvetoucích rostlin, jsem už zmiňoval. Do přírodní zahrady patří také květiny a kvetoucí trvalky. Naši opylovači jsou v mnohém závislí na kvetoucích rostlinách jako významném zdroji nektaru a pylu. Moderní zahrady (thújky a trávník) opylovačům nepřejí, buď se pěstují příliš exotické rosltiny, které naši opylovači nedokáží opylit, a tak i získat nektar a pyl, nebo plnokvěté nebo rezistentní variety kvetoucích rostlin (například plnokvěté sakury, mydlice, orlíčky aj.)

Použitím domácích květin – letniček a trvalek jsme schopni opylovačům zajistit dostatek pylu a nektaru, popř. živných rostlin motýlů, které housenkám a dospělcům poskytují potravu a nektar.

Náhodně vysemeněná ostrožka stračka vytvořila na pásu 2×15 metrů dočasný kvetoucí živý plot. Postupně jednoleté trvalky nahradí vysázené trvalky s vtroušenými samovýsevnými letničkami. Postupem času přijde na řadu vysázený jedlý živý plot ze dřínů, muchovníku, mišpule, hořké mandloně a rakytníků.

 

Jakými způsoby by měla být přírodní zahrada obhospodařována?

  • kompost 

Kompost je srdcem přírodní zahrady. Je to doktor zahrady, kde z přírodního odpadu, shnilého ovoce, posekané trávy a bylinných zbytků vzniká přírodní hnojivo pro zahradu.

V poslední době se setkáváme s tendencí odvážet bioodpad do veřejné kompostárny, odkládat ho na kraj lesa a všeobecně odvážet pryč ze zahrady. Pak kupují v zahradnických centrech za celkem velké peníze substrát pro výsadbu a výsev rostlin, přitom kompostování a výroba kompostu v domácích podmínkách je jednoduchá a časově nenáročná.

Kompost je pro zahradníka zlato.
  • ubytovací místa pro zvířecí pomocníky  

Přírodní zahrada by měla být členitá a v jistém slova smyslu nepřehledná. Přírodní zahrady poskytují roztodivná útočiště různým druhů zvířat. Mohou to být ježci, ještěrky, slunéčka, brouci – dřevokazný a dravý hmyz, ptáci, hadi, čolci, mloci a žáby.

Za úkryty pro zvířecí pomocníky můžeme počítat suchou zídku, hromada dřeva, hromada listí, hadník, tůňka, rybníček, mokřad, hmyzí hotel a hnízdní budky pro zpěvné ptáky.

Hromádka dřeva slouží drobným živočichům jako úkryt a pro dřevokaznou hmyz představuje prostor k rozmnožování.
  • využití dešťové vody 

Dešťová voda je dalším zdrojem, který lze využít v přírodní zahradě jak k zalévání zeleniny, doplňování přírodního jezírka a také k doplňování spodní vody vsakováním v průlezích (svejl, ang. swales). Voda v rybníčku či tůňce všeobecně zlepšuje klima v zahradě.

IBC kontejner bude sloužit na sběr dešťové vody. Voda bude použita na zavlažování skleníku a zeleninové zahrady v období sucha.
  • užívání k přírodě šetrných materiálů a postupů 

V přírodní zahradě se na ploty, cestičky, obklady teras, pergoly atd. používají regionálně typické kameny a neošetřené dřevo odolné povětrnosti (modřín, dub nebo akát). Recyklovaný materiál neobsahující škodlivé látky (cihly, beton, přírodní kámen) se používá znovu například k vyplnění prostoru za přírodními kamennými zídkami. Aby se plazícím se a lezoucím zvířecím pomocníkům (např. ježkovi) nebránilo v cestě do zahrady, nejsou kolem zahrady nepřerušované podezdívky. Půdní dlažba je propustná pro vodu (sypané povrchy, kameny uložené v písku).

Z příručky „Cesta k zahradní plaketě“, Přírodní zahrada z.s., Jindřichův Hradec, 2017

  • mulčování 

Mulčování neboli vrstvení organického materiálu na povrchu půdy provádí příroda od nepaměti. V přírodní zahradě tento proces zahradník napodobuje pocukrováním povrchu půdy slabou vrstvou čerstvě posekané trávy, slámy nebo jiného organického materiálu. 

Na podzim nazasený česnek jsem zamulčoval 3 kolečky kompostu a starou slámou. Na začátku března už začíná vykukovat zpod mulče. Je nasazen poměrně na široko, v meziřádcích porostou později ředkve.
  • pěstování zeleniny a bylinek

Zelenina, ovoce a jedlé bobule vypěstované na vlastní zahradě má nezaměnitelnou chuť, nesrovnatelně lepší jak kupovaná z obchodu, cestující na náš stůl z druhé strany zeměkoule. Na malé ploše lze v přírodní zahradě vypěstovat dochucovadla pro naše lahodné pokrmy – bylinky na dochucení pokrmů a léčivé bylinky na čaje a léčení ducha i těla.

  • ovocná zahrada a bobulové keře 

Ovoce ze sítě je trhané nezralé, převážené v ochranné atmosféře a dozrávané ve skladech v místě prodeje. Chutí se ani nemohou vyrovnat doma vypěstovanému ovoci a bobulím. Ovocná zahrada a bobulovité keře poskytují rodině dostatečné množství ovoce a bobulovin.

Mražené broskve, švestky, banány, okurka, hroznové víno, roketa, listy červené řepy a listy ačokči. To vše s vodou potočit v mixéru a máme super lahodné osvěžující zelené smoothie.
  • smíšená kultura/střídání plodin/zelené hnojení  
Také květiny patří do zeleninové zahrady. Lákají hmyz k opylení a později ptáky na svoje semena.

Přírodní zahrada je pro „lenochy!“

Není to tak zcela pravda, nebo jen částečná pravda. K založení produkční přírodní zahrady je třeba velké množství informací. A když chce lenoch sklízet, musí pracovat. V přírodní a permakulturní zahradě lze mnoho práce a činností ušetřit a pracovat chytře. Zahrada není pro lenohy, ale pro chytré lenochy. No ale hloupý sedlák měl vždy velké brambory;-)

Facebook

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související články

Radim Holinka

Přírodní zahradník

 Nejdůležitější dobou, kdy se formoval můj budoucí vztah k zahradě, pěstování zeleniny a ovoce a zdravým pobytem venku a pozitivnímu vztahu k pohybu v zahradě, bylo bezesporu moje dětství. Po pár dnech ve školce, která mě nenadchla, byly tři roky s babičkou a dědou na zahradě, to nejlepší, co jsem zažil. Vše jsem pozoroval, pomáhal jsem, byl jsem všeho součástí. 

Samozřejmě můj pozitivní vztah k zahradě nástupem do školy neskončil. Zahrada  bylo vždy místo, kde se pěstovaly květiny, zelenina a ovoce, ořechy a jedlé bobule. Součást zahrady byly také slepice, králíci a neodmyslitelně kočka a pes. 

Po setkání s permakulturou, filozofií přírodních zahrad a ekozahrad mě tato témata oslovila. Přidala se další témata jako trvalá udržitelnost, potravinová soběstačnost, staré odrůdy, semenaření, voda v zahradě a kooperace s přírodou.  

Po letech strávených v krajském městě plné párků byl návrat na rodnou hroudu velmi očekávaný. Později se objevila možnost odstěhovat se za hranice k našim severním sousedům. Bohudík jedním z kritérií a zároveň důvod, proč zůstat, se stala zahrada a její nenahraditellnost v prostředí města. 

Radim Holinka

Nejnovější příspěvky
Recepty aneb užívejte přírodní zahrady