Přírodní zahrada a její znaky

Koncept přírodních zahrad vznikl v Rakousku a postupem času se tato myšlenka rozšířila do České republiky. K propagaci napomohli manželé Vlašínovi (Helena Vlašínová napsala knihu Zdravá zahrada, bioložka, výzkumnice, zahradnice a lektorka permakultury na vysoké škole; Mojmír Vlašín – zoolog, ekolog a ekologický aktivista).V Rakousku tato iniciativa začala ve spolkové republice Horní Rakousy a postupně se rozšířila do jižních Čech, kde ještě před lety bylo nejvíce certifikovaných přírodních zahrad. Trend se později rozšířil a z mapy přírodní zahrad lze vyčíst, že trend stoupá a zahrad přibývá. Bravo! 

Přírodní zahradník zakládá svou zahradu s vědomým respektem k přírodě se snahou o snížení poškozování životního prostředí a zdravém životním stylu.

 

 

Přírodní zahrada je uměle vytvořený prostor, který napodobuje přírodu. Svým vzhledem se ji snaží napodobit přírodní stanoviště, které poskytují útočiště rostlinám a živočichům (tůňky, jezírko). Využívá původní přírodních podmínek na pozemku (suchá, mokrá, podmáčená stanoviště; záhřevné polohy, půdní poměry na stanovišti; druh podloží).

Z vůle přírodního zahradníka může vzniknout na zahradě biotop, který by se na zahradě přirozeně nevyskytoval (na kamenném podloží je vytvořeno jezírko s pomocí jezírkové fólie, na jílovité půdě je vytvořen štěrkový kopeček s propustnou zeminou, kde mohou růst suchomilné rostliny).

Významným rozdílem oproti dalším typům zahrad je nízká pracnost údržby, ne však její založení. Pokud opouštíme na delší čas dobře založenou a udržovanou přírodní zahradu, ustojí zahrada i delší období sucha 😉 Jde nám přece o to vytvářet trvale udržitelné systémy s minimální ne však s nulovou údržbou.

 

3 hlavní znaky přírodní zahrady

• přírodní zahradník nepoužívá lehce rozpustná minerální hnojiva
• přírodní zahradník nepoužívá  „-icidy“ – pesticidy, insekticidy aj.
• přírodní zahradník nepoužívá rašelinu

Jaké přírodní prvky by neměly chybět na přírodní zahradě?

• živý plot z divokých keřů

Kolem moderních domů je často vidět živý, neprůhledný, stálezelený typ plotu – túje. Téměř legendární hřbitovní úprava český zahrad! Okolo domů satelitních čtvrtí takto rostou dlouhé řady plotů se hřbitovní úpravou. Funkce tento plot plní velmi dobře – nejde vidět na sousedy, nikdo nevidí do zahrada, ALE… neposkytují útočiště, ani potravu původním druhům ptákům, zahrada se tak stává mrtvou a neláká ptáky k návštěvě. V přírodní zahradě roste množství původních keřů poskytující pyl a nektar opylovačům, plody pro člověka a ptáky, úkryt a místo ke hnízdění ptáků a pro další živočichy. 

• louka, prvky louky

Když před 25 lety končila éra samozásobitelství – chov slepic, králíků, pěstování ovoce a zeleniny okolo domu, přestala být potřeba mít louku, která je vlastně na rozdíl od anglického trávníku bezúdržbová. Louka na zahradě nepotřebovala zalévat, hnojit, každý týden bezmyšlenkovitě sekat a tucet dalších činností na podzim, na jaře a v létě… Potřebovala jen 2krát za rok posekat kosou (nebylo nutno benzínu, nebyl hluk) a potom se sušila na seno. Louky byly druhově bohaté, kvetly od jara přes léto a poskytovaly voňavé seno.

Naproti tomu trávník potřebuje údržbu, zálivku, hnojení a zakoupení sekačky a benzínu.

• ponechání divokých porostů a divoký koutek

Má cenu divoká příroda? To je titulek asi 20 minut dlouhého dokumentu Lukáše Picha, kameramana přírody. 

Viděli jste video, které je o divokých „koutcích“ v krajině. Jsou zpravidla umístěny v zemědělské krajině. Vznikly tak, že je člověk přestal obhospodařovat a dostaly se do různých fází sukcese ekosystému.

Pod těmito „koutky“ si můžeme představit malý mokřad, opuštěná louka s náletovými dřevinami, opuštěný sad, keře okolo cesty, aleje ovocných stromů v krajině, nebo kolem cest.

V přírodní zahradě tento divoký koutek napodobujeme, nijak do něj nezasahujeme. Vše je v režii přírody. Hlavním účelem existence tohoto koutku je ponechání určité plochy pro divokou přírodu a k pozorování divoké přírody zahradníkem.

• mimořádná stanoviště (vlhká nebo suchá) 

Naše zahrada hostí povětšinou vlhčí stanoviště, na dvou místech o malé výměře se nachází suchá a výhřevná stanoviště. Jedno z těchto stanovišť je suché a výhřevné po celý rok, druhé jen přes léto, protože pouze přes léto je slunce vysoko na obloze a svými paprsky dosáhne na naši zahradu přes sousedovu šupňu.

Vytvořením mimořádných stanovišť rozšíříme diverzitu stanovišť a také možnost sázet rostliny, které se hodí na vytvořené stanoviště. Na vysázené rostliny se potom váží živočichové, kteří jsou jak na stanovišti, tak i na rostlinách závislí. 

Jako mimořádné stanoviště můžeme jmenovat hromadu suti zasypané zeminou, suchou zídku vyskládanou z kamenů, bylinkovou spirálu, rybníček, koupací jezírko, tůňku, mokřad.

• listnaté stromy 

Od revoluce se z užitkových zahrad okolo domů staly hřbitovní zahrady plné thújí, jalovců a lány trávníků. Moderní zahrady vypadají vskutku moderně, převažují jehličnany a okrasné jalovce (mezihostitelé rzi hrušňové). Kvůli jalovcům nelze například na vesnicích v obytné zóně sázet nerezistentní staré odrůdy hrušní. Je možné sázet rezistentní japonské hrušně nashi, bohužel chutí se nevyrovnají starým odrůdám.

Listnaté stromy byly a jsou součástí naší kultury (lípy v alejích okolo cest, silnic, u starých statků, kapliček, na návsích a vesnických ryncích, prastaré duby na památných místech, hrušně polničky v kulturní krajině, prastaré oskeruše na jižní Moravě a Českém Středohoří, velké moruše v zahradách, velké ořešáky na dvorcích velkých statků, hrušně na návsích,… ) Nedělejme prosím z našich zahrad místa, která do naší krajiny nepatří. Působí exoticky, jen to není vždy pro naši faunu a flóru to pravé ořechové. 

• květiny a kvetoucí trvalky 

Pamatuji na období po revoluci, kdy končila éra nuceného samozásobitelství. U nás doma se rušily králíci a louka pod stromy nebyla už potřeba. Do módy přišel anglický trávník. Trávník se přeryl, vysel se angličák, koupila se sekačka a bezmyšlenkovitě se každý týden začal sekat trávník. Nedejbože aby se v horku zaléval pitnou vodou z řadu anebo studně.

Louku, která je plná kvetoucích rostlin, jsem už zmiňoval. Do přírodní zahrady patří také květiny a kvetoucí trvalky. Naši opylovači jsou v mnohém závislí na kvetoucích rostlinách jako významném zdroji nektaru a pylu. Moderní zahrady (thújky a trávník) opylovačům nepřejí, buď se pěstují příliš exotické rosltiny, které naši opylovači nedokáží opylit, a tak i získat nektar a pyl, nebo plnokvěté nebo rezistentní variety kvetoucích rostlin (například plnokvěté sakury, mydlice, orlíčky aj.)

Použitím domácích květin – letniček a trvalek jsme schopni opylovačům zajistit dostatek pylu a nektaru, popř. živných rostlin motýlů, které housenkám a dospělcům poskytují potravu a nektar.

 

Jakými způsoby by měla být přírodní zahrada obhospodařována?

• kompost 

Kompost je srdcem přírodní zahrady. Je to doktor zahrady, kde z přírodního odpadu, shnilého ovoce, posekané trávy a bylinných zbytků vzniká přírodní hnojivo pro zahradu.

V poslední době se setkáváme s tendencí odvážet bioodpad do veřejné kompostárny, odkládat ho na kraj lesa a všeobecně odvážet pryč ze zahrady. Pak kupují v zahradnických centrech za celkem velké peníze substrát pro výsadbu a výsev rostlin, přitom kompostování a výroba kompostu v domácích podmínkách je jednoduchá a časově nenáročná.

• ubytovací místa pro zvířecí pomocníky  

Přírodní zahrada by měla být členitá a v jistém slova smyslu nepřehledná. Přírodní zahrady poskytují roztodivná útočiště různým druhů zvířat. Mohou to být ježci, ještěrky, slunéčka, brouci – dřevokazný a dravý hmyz, ptáci, hadi, čolci, mloci a žáby.

Za úkryty pro zvířecí pomocníky můžeme počítat suchou zídku, hromada dřeva, hromada listí, hadník, tůňka, rybníček, mokřad, hmyzí hotel a hnízdní budky pro zpěvné ptáky.

• využití dešťové vody 

Dešťová voda je dalším zdrojem, který lze využít v přírodní zahradě jak k zalévání zeleniny, doplňování přírodního jezírka a také k doplňování spodní vody vsakováním v průlezích (svejl, ang. swales). Voda v rybníčku či tůňce všeobecně zlepšuje klima v zahradě.

• užívání k přírodě šetrných materiálů a postupů 

V přírodní zahradě se na ploty, cestičky, obklady teras, pergoly atd. používají regionálně typické kameny a neošetřené dřevo odolné povětrnosti (modřín, dub nebo akát). Recyklovaný materiál neobsahující škodlivé látky (cihly, beton, přírodní kámen) se používá znovu například k vyplnění prostoru za přírodními kamennými zídkami. Aby se plazícím se a lezoucím zvířecím pomocníkům (např. ježkovi) nebránilo v cestě do zahrady, nejsou kolem zahrady nepřerušované podezdívky. Půdní dlažba je propustná pro vodu (sypané povrchy, kameny uložené v písku).

Z příručky „Cesta k zahradní plaketě“, Přírodní zahrada z.s., Jindřichův Hradec, 2017

• mulčování 

Mulčování neboli vrstvení organického materiálu na povrchu půdy provádí příroda od nepaměti. V přírodní zahradě tento proces zahradník napodobuje pocukrováním povrchu půdy slabou vrstvou čerstvě posekané trávy, slámy nebo jiného organického materiálu. 

• pěstování zeleniny a bylinek

Zelenina, ovoce a jedlé bobule vypěstované na vlastní zahradě má nezaměnitelnou chuť, nesrovnatelně lepší jak kupovaná z obchodu, cestující na náš stůl z druhé strany zeměkoule. Na malé ploše lze v přírodní zahradě vypěstovat dochucovadla pro naše lahodné pokrmy – bylinky na dochucení pokrmů a léčivé bylinky na čaje a léčení ducha i těla.

• ovocná zahrada a bobulové keře 

Ovoce ze sítě je trhané nezralé, převážené v ochranné atmosféře a dozrávané ve skladech v místě prodeje. Chutí se ani nemohou vyrovnat doma vypěstovanému ovoci a bobulím. Ovocná zahrada a bobulovité keře poskytují rodině dostatečné množství ovoce a bobulovin.

• smíšená kultura/střídání plodin/zelené hnojení  

Přírodní zahrada je pro „lenochy!“

Není to tak zcela pravda, nebo jen částečná pravda. K založení produkční přírodní zahrady je třeba velké množství informací. A když chce lenoch sklízet, musí pracovat. V přírodní a permakulturní zahradě lze mnoho práce a činností ušetřit a pracovat chytře. Zahrada není pro lenohy, ale pro chytré lenochy. No ale hloupý sedlák měl vždy velké brambory;-)